Když jsem psal povídání o televizním seriálu Legendy folku a country, uvědomil jsem si, jak moc je Pepa Nos opomíjen médii všeho druhu a protože InternetFOLK k těmto médiím patřit určitě nechce, rozhodl jsem se, že dluh při nejbližší příležitosti trochu odčiním. A nevadí, že CD Pepy Nose Vysněný ráj vyšlo už před půl rokem. Naopak. CD jistě udělalo jeho příznivcům radost, už třeba jen proto, že soustřeďuje tituly jeho tvorby v rozmezí celých 90. let a řada z těchto písní ze starších CD se v prodejní síti prostě sehnat nedá.

Ještě před povídáním o CD Vysněný ráj bych přece jen rád udělal výjimku. Zejména pro ty později narozené, kdo Pepu Nose neznají, a to i díky jistému mediálnímu vakuu, které je kolem jeho osoby vytvořeno. Na folkovou scénu vstoupil počátkem sedmdesátých let. Tehdy mě okamžitě zaujal jako naprosto nepřehlédnutelný a navždy zapamatovatelný písničkář. Na první pohled za to vděčí svému projevu: způsobu zpívání, neuvěřitelnému, absurdnímu frázování, grimasám a stylem hry na kytaru. Hned na druhý pohled obsahem sdělení. Vystupuje-li s kritikou morálky, politiky, společnosti, nebo vybraných jedinců, dělá to v přesvědčení a víře, s přímočarostí, která hraničí až s umanutostí. K tomu volí i výrazivo. Jednoduché až hrubé, nikoho a nic nešetřící texty. Na rozdíl od Karla Kryla, ke kterému jej lze díky kritičnosti a neústupnosti trochu přirovnat a k jehož odkazu se hlásí, je Pepa Nos ještě víc otevřenější a čitelnější a možná taky zranitelnější. Dost si za to vytrpěl v době nesvobody a ani dnes není zrovna mediální persona. A na druhé straně zpívá písničky plné poetismu a něhy s překvapivě krásnými melodiemi, zpívané prostě, bez pitvoření. A právě tím jakoby najednou poodkryl skuliny ke své duši a zesílil tak působení písně na posluchače.

Na CD Vysněný ráj jsou zcela nové pouze dvě písně: Vysněný ráj a Johnovi a Karlovi in memoriam.

Vysněný ráj je tvrdou a nevybíravou kritikou současnosti, vedenou sice s tradiční nosovskou přímočarostí, ale taky už s určitou zatrpklostí a možná se stopami marnosti. Píseň Johnovi a Karlovi in memoriam je asi nejlepší skladbou alba s výraznou hloubkou osobního smutku a upřímnosti: "…ale teď zůstává navěky mlád/alespoň může si snít nebo spát…"

Ostatní písně z CD jsou průřezem tvorby posledního desetiletí. Asi nejznámější a nejstarší je Země je kulatá. Pepův text: "Kdo jde pořád doprava, voctne se nalevo, kdo jde pořád doleva, přijde napravo. Kdo jde pořád dopředu, voctne se vzadu, kdo jde pořád dozadu, bude vepředu…" postupem času dostává nové významy, stačí si dosazovat dobové proměnné. V několika písních alba reflektuje Pepa Nos sám sebe: "…s těma svejma písněma jseš, chlapečku, sám, já nemám času nazbyt, spoustu věci chci zařídit, tak rychle řekni, co mi chceš, za chvíli musím jít…"(Žádný strachy), "…s touhou změnit svět a s kapsou děravou, chviličku smutný, chviličku veselý..." (Chodím sem, chodím tam).

Na CD Vysněný ráj najdete i písně plné poetiky: "Chci byt volný jak pták, lítat do oblak, na lidi dole se dívat, s větrem se vézt, vzduchem se nést, pod modrou oblohou nad lesem bývat…" (Ikarovo ouha), a asi nejkrásnější verše vůbec: "… Jako bych byl mimo čas, jako bych byl mimo sebe, jako bych byl někym z vás, jako bych byl místo tebe, jako bych byl pod hladinou barevného světa mořských řas…" (Jako bych). A také písně pro trochu odlehčení: Copak asi dělá, Pivovarnická a opět tvrdě kritická a nesmlouvavá Prázdná pokladna.

CD Vysněný ráj je výpovědí osobnosti, která je v našem folku neopakovatelná a sotva napodobitelná a každé přirovnání vždy kulhá. Učitel angličtiny, francouzštiny, jógy, pořadatel festivalů stíhá i pilně koncertovat a taky besedovat. Většinou ve školách a přes den. Proto všem jeho věrným nezbývá, než navštívit některý jím pořádaný festival. Nebo si alespoň koupit jeho poslední CD, což vřele doporučuji.

A já už si poněkolikáté slibuji, že už si konečně letos v červenci udělám bene a přijedu se podívat třeba na festival Krylonoce.