Rozhovor s Pepou Nosem na Vlčkové

... "co přichází, to beru" ...

Pozn.:
Rozhovor, nebo spíš povídání, se odehrál 24. září 2001 na Pepově chalupě ve Vlčkové (okres Zlín). Tuto chalupu Pepa dá se říct sám postavil. Rozhovor jsem ponechal v téměř nezměněné jazykové podobě.

Pepa Nos na chalupě ve Vlčkové

*
... o osmi miliónech lidí ...

Není ti líto, že festival Nosova koliba ve Vlčkové u Zlína má tak malou návštěvnost? Pokud vím, tak za komunistů tady na Lukov přijelo až 2 tisíce lidí...
Já osobně hraju stejně pro pět lidí jako pro pět miliónů. Pro mě kvantita není směrodatná.

Já jsem myslel konkrétně tady tu Vlčkovou...
Odpověď je, že je mi to naprosto jedno, ani líto ani nic. Prostě to jde mimo mě. A spíš v poslední době mám radši když je lidí míň a tím pádem mám jistotu, že se tam objeví míň hlupáků. Protože zvláště v týdle době hlupáky naprosto nesnáším. Mně je to opravdu jedno. a vždycky bylo. Navíc je důležitý si uvědomit, že já když jsem vstoupil do šoubyznysu, tak to bylo na silvestra, na prvního svobodnýho silvestra v roce 89. A to se bez nadsázky na toho silvestra koukalo nějakejch 8 miliónů lidí, zhruba. A u těch osmi miliónů jsem opravdu zazářil, zasvítil. Psali recenze, že jsem byl nejlepší a takovýdle všelijaký komentáře k tomu byly, takže dá se říct, že já jsem napoprvý zaujal asi 8 miliónů lidí. Dá se říct, že u nás se to málokomu podaří. Takže já si vůbec nemůžu stěžovat na množství lidí, který jsem oslovil.

A ty nechceš pokračovat v této cestě?
To jde mimo mě jestli chci nebo nechci, prostě se to stalo, že jsem tolik lidí oslovil a jestli se to stane, to už ... Není to smyslem mýho poslání. Smyslem mýho poslání je v tom co jsem teda začal takhle slavnostně a s takovým dopadem, tak v tom pokračovat. Ale už ne vlastně abych chtěl, aby mě slyšelo co nejvíc lidí. To už jde stranou, tohle chtění. Mně jde hlavně o to, aby mě slyšeli lidi kvalitní.

No jo, ale pak se stává, že lidi už tě chcou slyšet, ale ty desky nemožou sehnat a tak...
Teď mám 2 alba, Rok 2000 a nový album Vysněný ráj a to si můžou lidi kdykoli obstarat, protože je to běžně v prodeji.

Ale třeba Rok 2000...
Ten prodávám já.

No právě. Že lidi třeba psali, kde se dá sehnat a tak.
Bohužel u mě. Protože dva lidi, s kterýma jsem do toho šel, tak naprosto zpackali ... naprosto nevěděli, co si s tím počít. Jak distribuovat, jak prodávat, takže tohle si prodávám sám.

... o kadibudce spojené s domem ...

A tady ten barák na Vlčkové, to už stavíš jak dlouho?
No tak dá se říct, že teď jak jsem ho ohodil, tak už je vlastně hotovej. Takže od roku 78 do roku 2001 ... se stavěl.

Jaký to má význam, nebo proč zrovna ty si musíš stavět barák vlastníma rukama?
Pepa No to jsem nemusel. Protože to vzniklo tak, že jak stála tady stará chaloupka, tak babička s mámou zatoužili po kadibudce spojený s domkem. A oni měli vlastně takovej suchej záchod, kde museli vyjít prostě do zimy, do mrazu a jít prostě o pět metrů dál a tam prostě do svý kadibudky. A tudle práci svěřili mně a jakmile se mi podařil tenhle geniální architektonický zázrak, to znamená záchod spojenej s domem, se střechou a se vším ... ta konstrukce, to jsem všechno vymyslel, tak jsem si řek ty vole ty seš génius, kterej postaví celej barák a takhle to začalo. A jakmile jsem jednou měl volných 600 korun, tak jsem ně nakoupil cement, to bylo tenkrát 60 korun stál metrák cementu. Začal jsem dělat základy, první jsem udělal tady základ od hrbu. A takhle jsem postupoval každej rok, každej rok jsem udělal část základů a po deseti letech byly celý základy tohodle domu, to jsem udělal sám. To bylo v podstatě vždycky když jsem měl čas, mezi vystoupeními nebo v létě, prostě jak mi to vyšlo. A to ještě stál pořád starej domek a to ještě žila babička a máma a já jsem přijel a tady jsem se tomu věnoval. Potom jsem vztyčil ty obvodový zdi a zbytek jsem nechal částečně jiným lidem. Část komína od týdle podlahy sem (ukazuje) jsem nechal udělat, to byli žáci stavební průmyslovky ze Zlína, podlahy jsem si tady dělal, střechu jsem si obouchal prknama, co šlo jsem dělal sám, zbytek jsem nechal odborníkům.

Ty jsi jednou říkal, že to potřebuješ, že potřebuješ odjet a mauálně pracovat.
No jo, no. Ta potřeba manuálně dělat, ta byla velice silná. Vyrovná to ten intelektuální rozměr, cejtil jsem, že pro mě je důležitá nějaká fyzická práce, jejíž výsledkem je něco, co je patrný.

... o utkvění času ...

V poslední době hraješ skoro každý den. Mě zajímá, jak ty písničky působí, jak to člověk vnímá ... to už musí být strašně mockrát, že už's to třeba hrál.
Když mám dvě stě písniček, opravdu přemejšlím, jak obměňovat ten repertoár. Teď zrovna je aktuální písnička na tudle dobu Soudný den. To jsem v poslední době vůbec nehrál a teďka to hraju na každém koncertu.

Takže to měníš tak jako...
No, podle pocitů v sobě a taky podle společenský poptávky. I podle situace, podle lidí, podle věku a pro mě je to nesmírně pestrý, protože já mám od srandiček v podstatě až po teologický texty. Já mám obrovskou škálu repertoáru, co se týče forem a co se týče obsahu. Někdo seká furt stejný klišé a jedna písnička je stejná jako druhá, já měním i styly. Mám rockovej styl, mám typicky folkovej, mám třeba flamengovej styl, styl klasický kytary, takže sám pro sebe to mám hodně pestrý.

Vím, že hraješ taky na klavír. Například Utkvění času, i na koncertě když je možnost, tak hraješ na klavír a já jsem se chtěl zeptat proč jsi to třeba nenahrál na klavír na tu desku, na Rok 2000? Mně se to třeba osobně libí víc, připadá mi to takové zajímavější.
To vzniklo tak, že měl Pavel Novák ve studiu elektrický piano a tam byl rejstřík ... takovej prostě varhanovej, tak já jsem si tam vybral jeden tón a ten jsem použil v průběhu celé písničky. A zdálo se mi takový nosný, že na tom tóně "A" ten čas utkvěl. Byl to nápad, muzikantskej. Na těch koncertech to hraju zase s klavírem. Pokaždý jinak. Abych jaksi měl tvůrčí svobodu.

Na koncertech hraješ všechno jinak...
Todle by bylo zvlášť vošemetný, protože lidi by to mohli mít v uchu a potom to vyžadovat. A pro mě ta písnička je tak důležitá, že tohle řešení je pro mě lepší.

Osho zen tarot Čaj atd.

Na tvých albech se objevuje hodně hostů. Nechtěl jsi někdy hrát s nima, jako s tou "studiovou skupinou" a nebo třeba s nějakou svou kapelou, která by byla pořád stejná?
Já jsem nikdy nic nechtěl, jak muzikanti přicházejí ke mně, tak si s nima hraju a když zase odcházejí, tak hraju sám. To album Rok 2000 jsem nahrál s bicistou, protože já jsem měl představu, že polovička toho alba bude mít plnej zvuk. Po čtvrtým albu Měj rád jsem si řek, tak tohle to už je příprava na plnej zvuk s bicími. Když jsou třeba muzikanti jako na Nosově kolibě, tak je vyzvu, aby si zahráli, takže jsme to zamastili v tý závěrečný šou ... to byli kluci z Holešova myslím. S country kapelama občas si zahraju, ale s kýmkoli, třeba s klasickým kytaristou Štěpánem Rakem. U mě ta forma nehraje převažující roli.

V poslední době hraješ hodně po středních a dokonce i základních školách. Má to nějaký specifický důvod? Nebo je to zas tak jak říkáš, "co přichází, to beru"...
Rozhodně nejdůležitější je "co přichází, to beru". Ještě navíc tady je aspektem, že lidi na středních školách v podstatě nutně potřebují teďka nějaký informace nebo nějaký vedení nebo nějakýho gurua. My s Janem Krylem je necháváme v diskuzi s náma, ta doba je tvrdá, zvlášť teda po tom 11. září. Pravděpodobně moje poslání teď je, těm mlaďošům ze středních škol dát nějaký informace, který jinde nezískají. A ve formě tý písničky nebo povídání mezi písničkama je to pro ně přijatelnější. Co já vím, něco podobnýho dělá ještě Pavel Novák, ale ten má takový písničky o vajíčku a o spermii pro malý děti a teologický témata vůbec nerozebírá.

... o nahrazování Dylana ...

Jaký byl tvůj záměr při vydání alba "Ecce homo"? Prodávala se kazeta někde v zahraničí?
Je to rozlezlý po celým světě, občas se dovím, že to frčí třeba v Anglii...

Takže se prodalo všecko?
Jo. Prostě šlo to všude možně, do Ameriky, Kanady, do Británie. Teď jsem se dozvěděl, že mě mlaďoši britští berou jako něco, co teď nahrazuje Dylana, který je už prostě starej a už toho tolik nezvládne. A že zkrátka nevěřej, že to je od někoho z Český republiky. Že to je zpívaný anglicky tak dobře, že to berou. Jsem schopnej zpívat anglicky, přeložit si text, prokonzultovat ho s rodilými mluvčími a vočistit ho všech nějakých nečistot a zpívat ho v podobě, která je od nerozeznání od původní tvorby.

... o přiživování a rozkrádání socialistického majetku ...

A když jsi nesměl vystupovat, tak ses živil jako učitel angličtiny a francouzštiny?
To bylo v 82. roce, si mě zavolali estébáci a pravili mi, že se nesmím tím zpíváním živit. Nejúčinnější způsob, jak se jim vysmát do ksichtu, bylo hned po výslechu odejít a sehnat si práci lektora angličtiny, protože za toho bolševismu, kdo učil angličtinu, tak dělal podvratnou činnost. Protože se angličtina vyučuvovala i v zemích bolševickýho bloku, sem tam. Sice sporadicky, ale sem tam. Sice sporadicky, ale přece jenom, takhle. Tak holt to mohlo bejt normální povolání. Takže já jsem byl estébákama přinucen si zajistit živobytí a oni když se to dozvěděli, tak skřípali zubama. Oni si mysleli, že já budu vzpurnej a žádnou práci si nenajdu.

A to ses tím dokázal uživit, tehdy, nebo musels dělat eště něco jiného?
No jednak jsem teda začal učit angličtinu, měl jsem z toho čím dál větší peníze a vedle toho jsem ještě zpíval. Vždycky to bylo tak, že mě pak honili ty estébáci po kopcích a po polích. Těch posluchačů bylo dost a i když je rozháněli estébáci, přece jenom některý koncerty se povedly, peníze se vybraly... U soudu to potom furt používali proti mně, že jsem se neoprávněně živil ... ale ty soudy s těma estébákama jsem nakonec vyhrál, protože voni zase podcenili Pepu Nose v tom, že Pepa Nos je bohém a všechny papíry, který mu choděj, vyhazuje a pálí, ale ty základní papíry, co mně bolševickej stát dal, ty jsem si schoval. To byly dva. Jeden byl o tom, že jsem získal kvalifikaci v oboru zpěv a druhej papír byl o tom, že mi nebyla udělena kvalifikace v oboru instrumentalista. Z důvodů dvojtečka Nebyla mu udělena kvalifikace. Nebyl problém říct, to se podívejte do těch svejch papírů, kdy jsem ty zkoušky v oboru instrumentalista dělal a kdy jste mi to zamítli. To se pak našlo, tehdy a tehdy. Oni mě chtěli dostat do kriminálu na základě toho, že jsem nedovoleně podnikal, zpíval. Argumentovali, potom, když jsem vytáhl ten papír, o kterým oni neměli ani šajnu, že jsem si ho skoval, že jsem musel naprosto jasně vědět, že když mi zakázali hrát na kytaru, že mi zakázali i zpívat. To už pak byla fraška, protože jsem si nechal zavolat odborníka z ministerstva kultury, to byl rok 84 až 86. A položil jsem mu otázku, jestli když mi nebyla udělena kvalifikace v oboru instrumentalista, jestli to automaticky znamenalo, že mi zrušili kvalifikaci v oboru zpěv. On řekl, že když někdo získá kvalifikaci v oboru pokrývač a nezíská kvalifikaci v oboru svářeč, tak se mu ta kvalifikace pokrývač neruší. A tím je tam poslal do háje. Tím pádem ten paragraf, že jsem nedovoleně podnikal, šel pod stůl. Paragraf, že jsem se přiživoval, šel taky pod stůl. A zůstal jenom paragraf, že jsem rozkrádal majetek v socialistickým vlastnictví a tam mi vypočetli, že jsem za 5 roků rozkradl 11 tisíc korun.

Pepa ukazuje tarotové karty Ukradl?
Já jsem je podle estébáků ukradl tak, že jsem nejel autem, ale že jsem jel vlakem nebo autobusem.

Nechápu...
To dneska mladej člověk nemůže pochopit.

A to oni věděli?
No oni mi sebrali řidičskej průkaz, takže věděli, že jsem nemoh' sednout do vlastního auta. Ale to už jsou takový srandy totality. Celý to bylo absurdní, naprosto. Stupidní režim, stupidní stát, stupidní politika, naprosto kreténský to bylo. Na druhou stranu není možný to zlehčovat donekonečna. Navíc prostě podporovali teroristy, arabský. Říká se, že ti co spáchali teďka ten útok na Ameriku, byli některý z nich vyučený u nás... Neradno to podceňovat.

... "ano, byla to propaganda" ...

Nemyslíš, že svojima politickýma vsuvkama na koncertech si můžeš odlákat svoje příznivce? Třeba lidi, kteří si přijdou fakt jenom poslechnout tvoje písně, že jim to třeba vadí.
To není můj problém, to jestli jim to vadí. Spojovací slovo musí bejt mezi písničkama a ty lidi, pokaď nejsou tolerantní, tak ho chtějí mít co nejkratší. Pokaď jsou tolerantní, tak nechají člověka vykecávat, jak chce, dobře 'si povídá něco, ale pak zase zahraje. Netolerantní člověk je pro mě to samý jako hlupák.

Já jsem právě nemyslel, že mluvíš o čemkoli, ale myslím konkrétně politiku. Někdy to už vypadá jako propaganda... Takhle mi to přišlo teďka na té Nosově kolibě, že už to bylo asi moc.
No pozor, to byla propaganda. Petr Cibulka tam dostal ode mne naprosto volný pole působnosti ...

Ale to nikde nebylo napsané, to nikdo nevěděl dopředu. Není to trošku podraz?
Lidi si musej zvykat na to, že přijdou na vystoupení a najednou prostě se vyplní to, co se píše na každej takovejdle program: Změna programu vyhrazena. Demokracie je vlastně taky o tom, že se mění to, co je stálý, čili bylo stálý, že se tam nemluvilo o politice, tak se to změní. A zase příště se nebude mluvit. Nemuselo to tam bejt, ale protože já sympatizuju s Petrem Cibulkou, tak když se na mě obrátil, jestli by to moh' moderovat, tak jsem řek': udělej si tam propagaci jakou chceš, udělej si propagaci svý politický strany Pravý blok, máš ode mne požehnání. Takže odpověď je: Ano, byla to propaganda a to propaganda dobrý věci.

... o hraní ve filmu, divadle a na ulici ...

v kolika filmech jsi teda hrál?
Teďka točím třetí film. Tady si můžeš opsat ze scénáře iniciály. (Je to Perníková věž, režie Milan Steindler, scénář Martin Němec.) To je českej film. První byl italskej film Vzkříšení, to je příběh Lva Tolstýho, druhej film je francouzskej, ten se jmenoval Angelina, tam jsem měl za parťáka Charlese Aznavoura, a tohle je můj třetí film.

Jak tě to napadlo?
To nenapadlo mě, to prostě se tak vyvinulo. Já mám písničky a projev hereckej. Živej, takovej dynamickej, chvíli nahoře, chvíli dole. Furt je to takový barevný a spousta lidí si toho všimla, tak jsem začal dělat pro film.

To nebylo z tvojí strany?
To se nedá říct, že by to nebylo z mý strany, protože já jsem vůbec poprvý vzal kytaru do ruky, když jsem poprvý začal vystupovat, tak jsem si říkal hodně nahlas, že budu mít pár vystoupení a pak se hlavně soustředím na film. Takže já jsem chtěl bejt filmovej herec od těch šestnácti. A to se mi splnilo až v jednapadesáti, ale to moc daleko není, pro mne je to ... V rámci těch inkarnací všech mejch to nic není.

Tys hrál někde na ulici, dřív takhle třeba ...
Jak to myslíš?

Jako na kytaru...
I divadlo jsem hrál na ulici, i na kytaru jsem hrál na ulici, jenom tak mírninks týrninks, všude i po světě.

Je v tom nějaký rozdíl?
Musíš zaujmout kohokoliv, kdo jde kolem tebe. Ať už je to naprostá kravina, kterou voblafneš lidi, nebo ať je to něco hlubokýho. Musíš si to vyzkoušet, pak víš, co to obnáší.

V dnešní době je možné vydělat si hudbou?
Když se podíváš, jak často hraju, tak to reprezentuje spoustu peněz. Odpověď je jasná. Postatný je mít hodně koncertů, třeba hrát někde i zadarmo, ale ty lidi oslovit a oni že nedají peníze do vstupnýho, tak si koupí od tebe nosič.

... o legendách F&C ...

Znáš se osobně s jinýma českýma písničkářema (kromě Jana Kryla)?
Měl bych znát všechny... Stačí se mě ptát na ty nebo na ony. Co konkrétně chceš vědět?

Já nechci nic konkrétního... Já nechci, abys někoho pomlouval.
Bez problémů pošlu kohokoli do prdele. Můžu říct o někom, že je hajzl, ať si nasere, třeba. Nohavica že je vedenej jako tajnej agent s krycím jménem Mirek... to můžu říct na plnou hubu.

A cítíš nějakou spřízněnost s někým?
Samozřejmě. Třeba mi velice sedí Vlasta Třešňák, tím stylem a takovým tím nasazením, tím pohledem je mi sympatický. Nebo mi velice seděl Karel. Je jich spousta dalších.

V poslední době, média, všímají si tě nějak, otravuje tě někdo? Teď třeba v televizi běží Legendy folku a country, oslovil tě někdo?
To je naprostej nesmysl, na to kašlu.

A oni tě vůbec neoslovili, abys tam něco jim řekl...?
Ne, protože vím, že to dělají blbci, s prominutím.

A ty znáš toho Jiřího Vondráka, osobně?
Jo. Pro mě to je naprosto zbytečný a jsem rád, že tam nejsem, protože pro mě to nemá žádnej půvab, ani význam.

Ale ty tam patříš...
Patřím tam, kam já chci, ne tam, kam mě někdo zařadí. Já chci patřit mezi filozofy, mezi učitele jógy, mezi lidi co jak se postaví před lidi, tak jsou schopný jim něco sdělit, nemektat blbosti a jít rovnou na jádro věci.

Jak to vypadá s Lucií Nosovou? Jestli se třeba nebojíš se, že lidi vnímají její vystupování jako protekci z tvojí strany?
No, ona je tak dobrá, že tohle naprosto nehrozí. Ona má obrovské problémy s energií, takže vystupuje strašně sporadicky. Většinou, vždycky když mluvíme o hraní, ona má podmínku: jedině, když mi bude dobře. Ona je absolventka Karlovy univerzity a nemá potřebu někde hrát. Momentálně se živí vyučováním angličtiny.

Tak to je všechno, já doufám, že jsem tě moc nerozčílil.
Naopak. Já bych rád viděl člověka, kterej by mě rozčílil, che che.

Tak děkuju za rozhovor.

Pepa

Franta Eliáš