Já jsem z Kutné Hory kouzelníkův syn – Magazín Světlo č. 2/2006

Tímto lehce parafrázovaným výňatkem ze známé dětské písničky bych se s určitou nadsázkou odvážila charakterizovat v mnoha směrech pozoruhodnou osobnost písničkáře Pepu Nose, který se stal v pondělí 19. prosince looského roku hostem ve Zlínském TyfloCentru na Podlesí. Pozvali jsme si ho v rámci pravidelných členských setkání se zajímavými lidmi. Pro tato příjemná odpolední posezení jsou voleny různé náměty napomáhající k obohacení společenského života nás, zrakově postižených. Mám na mysli například cestovatelské besedy zaměřené na poznávání cizích zemí nebo povídání s osobnostmi z oblasti sportu, umění či kultury. Všestranně nadaný umělec Pepa Nos byl z těch vskutku vzácných návštěvníků, jací do zlínského TyfloCentra zavítají zřídkakdy. Svým vystupováním však nedával nikterak najevo, že by byl jakkoli výjimečný a slavný. Ve společnosti téměř třiceti zrakově postižených se choval přirozeně a nenucené, jako by mezi ně patřil, byl jedním z nich. Neskrývaná zvědavost ve mně probouzela otázku, jestli se image prostého, obyčejného člověka vyjadřovaná způsobem jednání shoduje s jeho vnějším vzezřením. Ani dle podrobného popisu zpěvákova vzhledu, kterého se mi na požádání dostalo, bych nikdy neusoudila, že máme co do činění se známým koncertním umělcem či mediální hvězdou. Svým ležérním stylem oblékání se mi jeví Pepa Nos velice blízký nespoutaným teenagerům nebo potulným trampům milujícím volnost. Tenhle charizmatický písničkář doprovázející svůj zpěv na kytaru a foukací harmoniku je doopravdy tělem i duší dobrodruh.

Svědčí o tom jeho záliba v cestování. Země, v nichž koncertuje, se snaží také důkladně poznat ze všemožných úhlů pohledu. Načerpané poznatky o jejich historii, tradicích i kultuře pak zúročuje v osobité písňové tvorbě. (Jedna z jeho písní vznikla na základě zážitků z návštěvy chrámu Františka z Asisi v Itálii). Nehrozí mu, že by se v cizině ztratil! Svůj hlas dovede totiž kromě zpěvu využít i k plynulému hovoru v angličtině a francouzštině, což si mohla autorka tohoto článku ověřit na vlastní uši a vyzkoušet na vlastní kůži. Domnívám se, že kromě těchto dvou světových jazyků ovládá obstojně i němčinu. Schopnost mluvit anglicky a francouzsky samozřejmě uplatnil ve své textové produkci. Na červencovém turné v New Yorku a Chicagu představil anglickou verzi známé písně Země je kulatá (The Earth is round). Vyšla na albu Ecce homo, které Pepa Nos nazpíval celé v angličtině.

Kde má vlastně tento světoběžník své kořeny? Kam patří? Kde nyní žije? Kým se cítí být? Co se týče jeho původu, říká popěvek o synovi z Kutné Hory, který jsme od něj slyšeli, pravdu jen částečně. Od roku 1973 skutečně bydlí se svou rodinou v Kutné Hoře. Pochází ale úplně odjinud - z Valašska. „To takhle jedete směrem Lešná, Lukov a pak Rablinú nahoru. Kolikrát se tam v zimě kvůli sněhu ani pořádně nedostanete. Nalevo se odbočuje k Vlčkové, kde se narodila moje máma." Vedle jejich rozpadlého domečku si začal v roce 1978 stavět nový. Do štítu domu umístil kytaru symbolizující, že je muzikant. Přiznal se, že Slávek Šimek, s nímž se dobře znal a jenž mu kdysi nabídl dokonce spolupráci, se ho prý jednou ze žertu zeptal, co by v tom štítě asi měl, kdyby nebyl hudebník, ale gynekolog. Pepa nos sám sebe považuje napůl za Valacha, napůl za Brňáka. „Pravou stranu těla mám brněnskou po tátovi, levou valašskou po mámě." K Valašsku ho váže blízký vztah i díky hospůdce Pod Rablinú, která dostala jméno právě podle jeho rady.

Co vedlo Pepu Nose k tomu, aby se stal zpěvákem? Podle jeho vlastních slov jsou veškeré hudební a pěvecké vlohy záležitostí talentu. On sám je měl v krvi, téměř se jako zpěvák narodil. „Když jsem v šesti až sedmi letech na hodinách hudební výchovy exceloval s písněmi jako „Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub" a všichni se chechtali, až padali pod zem, bylo mi jasné, že ze mě asi bude zpěvák. Člověk musí mít vlohy a dar intonovat správně, musí umět poskládat noty vedle sebe. Zpěvák, který chce být zároveň i hudebním skladatelem, z těchto melodií vytváří různé variace. Je-li současně i textař, umí dát slova k sobě tak, aby měla smysl." Pepa Nos, zpěvák, hudebník, textař i skladatel v jedné osobě, chápe zpívání jako poslání i dar. Prozradil na sebe, že sotva přišel v šumperské porodnici na svět, pomočil porodníkovi knihu. „Ten prohlásil jako sudička, že budu pěkné číslo." Na dotaz, jestli se lékařovo proroctví vyplnilo nebo ne,naprosto vážně odpověděl, že to posoudí historie.

Talentovaný hudební umělec Pepa Nos má na svém kontě přibližně 200 písní a 8 alb. Jaké a o čem jsou jeho písně? Dovede účelně využít bohatost našeho jazyka v hrátkách se slovy, bez nichž by žádná z jeho písní „neměla tu správou šťávu". Většina jeho textů je koncipována do podoby legračních říkanek pro děti. Nejpatrnější je vliv dětského světa v těch nejznámějších písničkách jako je Země je kulatá nebo Vařila myšička kašičku. Setkáme se v nich například se slovními obraty typu: „Země je kulatá, kráva je milkatá, jogurtovatá, máslatá, smetanovatá, bohatá, Země je kulatá, prase je štětinatý, ný, natý, ičelý, istý, je to jistý." nebo „ty myšizno, co to děláš, ty snad ani srdce nemáš, koukej, jak je chudý tvoje dítě sudý." Za veselými a zábavnými texty je alespoň podle mého mínění skryto něco víc než jen nadsázka, hravost a humor. Pepa Nos v nich poukazuje na nedostatky v mezilidských vztazích i ve společnosti. Všímá si našich nehezkých vlastností, mezi něž patří například nespravedlnost (myší maminka nedala najíst všem svým dětem stejně) nebo nevděk pociťovaný společností k těm, kteří pro ni vykonali něco záslužného. Tyto tendence vnímám asi nejvíce z písní Primabalerina nebo František z Asisi. Primabalerinu chovali všichni v úctě jen tehdy, pokud byla zdravá a rozdávala svým tancem lidem radost. Když vážně onemocněla a málem své chorobě podlehla, každý ji odepsal. Ačkoli se sama bála, „že ji přátelé už nikdy nesevřou v náručí", dokázala všem, kolik má v sobě síly a znovu jí tleskal plný sál. A jaký byl osud Františka z Asisi, „inženýra, který vymyslel Betlém", muže, jenž toužil „poznat pravdu nejvyšší a odhalit, co je jen pouhým zdáním?" V písni se doslova praví: „Za blázna byl pro svoji pokoru, papež ho poslal vyválet se s prasaty, všechna příkoří však snášel bez odporu, zkusme si představit, co bychom dělali já a ty. Papežovi se pak zdálo o borcení chrámů, v tom snu viděl postavu jasně jak den. Otvírala svým tělem chrámovou bránu – o Františkovi byl tenhleten sen. V horách za městem je díra ve skále, tam bydlíval za svého života, teď jeho tělo odpočívá v katedrále, takto se odměňuje lidská dobrota?"

Zpěvák nás nabádá, abychom k tomuto ani k žádnému jinému bezpráví nezůstávali lhostejní: „Ptáci štěbetají, cikády zpívají, oslík hýká, lidi si plní kapsy, auta popojíždějí, hluk ve městě. Dej si ruku na srdce a zkoumej, zda se tě to také týká - tenhle příběh z roku 1200.” Z písní Pepy Nose vyznívá však i pokora. Nesmírně si váží naší planety („kulaté Země", na níž žije) i toho, kdo ji stvořil. „Proč bychom se netěšili, když nám pánbůh kouli dal, tuhle zeměkouli dal. Nic si za ni nevzal, nic za tu kouli nechtěl, nic za ni nechtěl, divný podnikatel.”

Sféra koníčků, zájmů a profesního i společenského uplatnění Pepy Nose pokrývá široké spektrum aktivit. Kromě realizace v hudbě věnuje umělec svůj čas a úsilí józe. Působí dokonce jako její učitel. Nechal se slyšet, že v únoru roku 2007 poveze ty, které učí, do Indie. Malý rychlokurz jógy zaměřený konkrétně na zvedání energie směrem od spodních tělesných partií nahoru pomocí vyslovování samohlásek jsme absolvovali i my, účastníci „vánočního rozjímání" v TyfloCentru Zlín. Podle Pepy Nose prospívá pravidelné zvyšování hodnoty energie našemu tělu i duši. K aplikaci této terapie nepotřebujeme cizí dopomoc. Stačí si jen zapamatovat, která samohláska odpovídá které energetické hladině a na jakém místě našeho těla se příslušná „čakra" nachází. Není pochyb, že z hlediska tělesné i duševní kultivace považujeme jógu za druh terapie. „Jsem terapeut přes všecko,” prohlásil o sobě jogín Pepa Nos. „Můžu aspoň něco pozitivního říct, když ne zrovna sáhnout a vyléčit. Ale někdy stačí v podstatě informace, kterou vy použijete a opravdu máte šanci dávat se pomaličku do pořádku bez cizí pomoci. Taková informace je velmi cenná a nemusí to být ani rada."

Dvě hodinky předvánočního posezení zpříjemněné hudebním projevem, „meditováním a rozmlouváním" Pepy Nose uběhly, ani jsme nevěděli jak. Vměstnalo se do nich celkem 20 písní vyváženě proložených mluveným slovem. Nechyběly ani známé vánoční koledy, jež jsme si společně zanotovali. Pepa Nos se s námi rozloučil přáním všeho nejlepšího do nového roku. „Těšte se na to, že někdy uvidíte, protože to nevidění, to je vždycky jenom na chvilku, abyste věděli. A pak, pak už se vidí. To není druhý svět, to je jen jiná forma existence. Na druhé straně je to trochu jiný, hlavně však není třeba se toho bát. Já mám o tom i písničku, ale to až příště.”

Byli jsme ujištěni, že pro něj není problém za námi kdykoli znovu přijet. Nejbližší příležitost by se mohla naskytnout již v létě, kdy zavítá do svého rodiště kvůli vystoupení na tamějším festivalu. Součástí festivalu v hospůdce pod Rablinú mezi Vlčkovou a Kašavou by měl být i čtyřicetičlenný duchovní sbor z Prahy. Za všechny účastníky besedy si troufám říci, že jsme prožili příjemné a klidné odpoledne. Nikomu se příliš nechtělo vrátit se domů, do předvánočního chaosu, pečení a uklízení. Ještě dlouho po odchodu z TyfloCentra mi ve vzpomínkách „tančila primabalerina" a „František z Asisi bez jídla putoval pouští, aby nalezl pravdu a odvěkou touhu po štěstí.”

Petra Zlámalová